Alesh A.D. se před lety etabloval na domácí scéně jako kytarista (chvíli hrával například s Root), postupným hledáním optimální parkety pro svůj projekt The Squirm ale dospěl do pozice zdánlivě nenápadného, ale o to osobitějšího všestranného muzikanta, který nejen natočí sám celou desku, ale především do hudby na pomezí rocku, elektroniky a melancholické psychedelie umí vtisknout specifické kouzlo. Mimochodem - pro všechny vnímavé zvědavce je na webu k mání novinka The Squirm nazvaná Thru.
Vzpomeneš si ještě, kterou desku sis koupil jako úplně první?
Byla to Straka v hrsti na školním výletě v roce 1989 v Brně. V té době jsem ji už měl dokonale naposlouchanou z pirátsky šířené kazety, ale když jsem ve výloze spatřil LP, bylo více než jasné a samozřejmé, za co v tu chvíli budu utrácet!
Zakládáš si jako posluchač víc na poslechu hudby z nahrávek, nebo jsou pro tebe silnější koncertní zážitky?
Mám rád jak studiová alba, tak koncerty, přičemž sestava „top“ jmen bude v obou případech podobná. K mým nejpamátnějším koncertním prožitkům bezesporu patří Iron Maiden, Depeche Mode, The Prodigy, Muse nebo Pražský výběr.
Jsi sběratel? Máš rozsáhlou kolekci alb, případně DVD, knížek, plakátů? Z nějakého důvodu mám pocit, že spíše ne...
Dříve jsem byl obrovský sběratel. Dnes již dávám přednost poslechu ve formátu mp3. Kromě svých oblíbenců nemám doma žádná alba, DVD a podobně. Nechci říct, že bych neposlouchal žádnou jinou muziku, jen ve mně nevyvolává potřebu mít ji fyzicky doma. A pokud jde o knihy, tak musím říct, že jiné knihy než ty s hudební tématikou u mne rozhodně nenajdeš.
Objevuješ ještě dnes pro sebe ve větší míře nové kapely?
Přiznám se, že nové kapely už několik let nevyhledávám. Přikláním se víceméně k tomu, že si držím a hlídám „vytipované území“.
V současnosti máš i koncertní kapelu, ale aktuální desku jsi vytvořil v podstatě jako striktně sólový projekt - všechno si nahráváš sám... Když pak posloucháš nějakou nahrávku, na co se soustředíš? Na celkový zvuk, nebo si podvědomě „vytahuješ“ zpěv, elektronické aranže či třeba kytary?
Vždy se snažím vnímat jakékoliv album jako celek. V případě The Squirm, mám jasno od počáteční fáze komponování skladby, jakou má mít atmosféru a jak má ve finální podobě znít. To vše záleží na textu a stavbě skladby jako takové.
Mám pocit, že už před lety jsi byl jeden z prvních, kdo se zařídili v souladu s vývojem na scéně a v celém hudebním průmyslu, a po hlavě ses vrhnul na vlnu internetového digitálního šíření hudby svépomocí... Co říkáš na to, kam se to všechno v posledních letech sune?
Ano, je to přesně tak. Ze své pozice to beru tak, že v současnosti je volné stahování ta nejspolehlivější forma, jak svoji tvorbu nejlépe prezentovat co největšímu počtu posluchačů. V minulosti byly vinyly a kazety vytlačeny CD nosiči. Přestože se vinyl opět dostává do módy, tak internet a mp3 mají nad fyzickými formáty stále větší převahu. Osobně mě to nijak nepohoršuje. Kdo si chce koupit album v plnohodnotné kvalitě, tak si jej prostě koupí.
Ve svém výběru máš podle očekávání zastoupeny tvrdší kytary, elektronický rock, dávku nezávislé melancholie a alternativy. Trochu mě ale překvapuje podíl áčkového mainstreamu, jako jsou Muse, U2...
Obě tyto kapely mám velice rád a jejich masovou popularitu osobně nevnímám jako újmu ve vztahu ke kvalitě. Nakonec muzika je buď dobrá, anebo špatná. To záleží také na vkusu každého...
Iron Maiden - Piece of Mind (1983)
Tahle kapela patří mezi mé nejoblíbenější a jejím velkým příznivcem jsem už dlouhá léta. Mám velmi rád všechna jejich alba, ale Piece of Mind bylo první, které jsem ve svých zhruba devíti letech měl možnost slyšet. Tudíž je to moje naprosto zásadní srdcovka.
Depeche Mode - Songs of Faith and Devotion (1993)
Přestože jsem od dětských let poslouchal převážně metalovou muziku, cestu jsem si našel i k Depeche Mode. Jejich tvorba mne už tehdy hodně oslovila a dodnes DM řadím mezi své „best“ interprety. Také z jejich diskografie lze vybrat řadu skvělých desek, ale...
Marilyn Manson - Antichrist Superstar (1996)
Polovina devadesátých let a obrovská revoluce v mém hudebním životě. Na stejnou příčku oblíbenosti řadím taktéž následující, o dva roky mladší, album Mechanical Animals. Zmíněné dva vrcholy Manson bohužel už nepřekonal.
Nine Inch Nails - The Fragile (1999)
Obdivuji a respektuji vše, co kdy Trent Reznor vyprodukoval. Je to fenomenální osobnost. Upřímně se přiznávám, že NIN byli v začátcích pro The Squirm velkým vzorem a inspirací. Reznor mi hodně otevřel oči i uši a ukázal cestu k dalším hudebním stylům.
David Bowie - Outside (1995)
Moje první setkání s Davidem Bowiem - dalo by se možná říct „raději pozdě než nikdy“... Úžasné album s nepopsatelně silnou atmosférou. Od té doby Bowie patří k interpretům, k jejichž tvorbě se vždycky rád vracím.
The Cure - Bloodflowers (2000)
Další skupina, u které je pro mě velice složité vybrat zrovna jen to jedno, nejoblíbenější album. Mám moc rád všechno, co The Cure natočili, ale je fakt, že Bloodflowers poslouchám nejčastěji. Robert Smith je každopádně charismatické zjevení.
Pražský výběr - Straka v hrsti (1988)
Tohle album patří rovněž k těm nejzásadnějším v mém životě. Pražský výběr je fenomén a Michael Kocáb a Michal Pavlíček jsou výsostní autoři, kteří mě z tuzemské scény oslovili asi nejvíc. Ačkoliv je Straka historický kus, dodnes ji velice rád poslouchám, ale to platí i pro alba Výběr a Běr. Tihle Pražáci jsou kult.
Muse - Black Holes and Revelations (2006)
Měl jsem možnost být v roce 2010 na jejich koncertu na londýnském stadionu Wembley. Nepopsatelný zážitek. Muse posluchači buď milují, a nebo naopak nenávidí. Podle mého názoru jsou to vynikající muzikanti a z jejich taktéž vynikajících desek mě právě Black Holes and Revelations baví asi nejvíc.
Radiohead - OK Computer (1997)
Další nahrávka, kterou dodnes hodně často poslouchám. Cítím z toho alba obrovskou dávku emocí a patos. Radiohead jsou vyjímečné seskupení, v podstatě zosobnění originality. Vždycky se těším na jejich další počiny.
U2 - All That You Can’t Leave Behind (2000)
Naprosto famózní kapela, která po celá ta dlouhá léta chrlí ohromující desky. Velmi nápaditá a osobitá muzika, která se vrývá do paměti. Je to až neuvěřitelné. U2 mě fascinují tím, jakou dobu už fungují, a přitom jsou jejich nápady stále tak silné a jedinečné.
