Každý muzikant je trochu blázen
Uskupení Circus Problem patří od svého založení v roce 2012 mezi nejoriginálnější přírůstky domácí scény a letos se vypracovali mezi nejvyhledávanější kapelu letní festivalové scény. Ta byla v historii formace klíčová především v tom, že se dostali na vysněný festival Colours of Ostrava, kde mohli při výjimečně slunečném počasí předvést svou osobitou tvorbu protkanou balkánskou dechovkou, swingem a rozmanitým discem. Po jejich vystoupení jsme k rozhovoru přizvali téměř celou kapelu.
Na úvod nám, prosím, přibližte, jak náročné bylo dostat Circus Problem na Colours of Ostrava.
Martin Brož (manažer): Má to víc faktorů, ale obecně, čím víc hraješ, tím je to lepší. Je tím pádem trochu jedno, kde hraješ, když to teda není úplně v Horní Dolní. Čím víc ale vystupujete a jste vidět, tím víc jste pro promotéry atraktivní, protože pro ně to znamená, že na vás přijde víc lidí - jednoduchá matika. Člověk to zkrátka musí dělat dobře, nebo se o to aspoň pokoušet. Jedním ze správných ukazatelů dobré práce taky je, že pořadatelé vidí v manažerovi kapely jistotu a solidního partnera.
Když jsme dělali rozhovor se Zlatou Holušovou, bavili jsme se o tom, do jaké míry je účast na festivalu dobré promo pro kapely, které nejsou - při vší úctě - tak známé nebo mainstreamové.
Martin Brož: Colours dávají ostatním pořadatelům jistotu, že když už si tě vybrali na takhle prestižní akci, kde dramaturgii hodně řeší, je to záruka nějaké kvality - takový předvýběr - když jsi byl na Colours, má smysl tě taky mít.Jirka Čevela (zpěv, akordeon): Je to pro nás geniální promo. My jsme moc rádi. Bylo na nás odhadem tak patnáct set až dva tisíce lidí. Což je super. Čím víc lidí slyší tu nemainstreamovou vizi hudby, tím je to lepší, protože samozřejmě chceme, aby to bylo nějak vidět a aby kapela šla víc a víc nahoru. Ve chvíli, kdy člověk začne sjíždět několik akcí, tak už ví, jak s těma lidma pracovat. Pro mě osobně jsou Colours top. Někdy před osmi lety, když jsem si řekl, že se pustím do toho kapelování pořádně, byly Colours jeden z mých cílů a dneska se to povedlo. Mám z toho obrovskou radost.
Vnitřní chemie
Na kapele je, podle mne, hodně znát, že spolu rádi hrajete, což se u všech skupin neděje. U vás to ale funguje perfektně. Čím to je?
Jirka Čevela: K tomu mám jen jednu věc: Občas je to sice ještě pořád nahoru-dolů a střídají se nám dobré momenty se špatnýma, ale jsem přesvědčený, že lidi to baví, protože to baví nás. Je to živočišné, reálné, a zkrátka to funguje. Myslím, že je to z nás prostě cítit.
A přitom spolu hrajete už relativně dlouho... Dá se v téhle souvislosti říct, že už máte vyjasněný směr a styl, kterým chcete jít, a nebo se pořád ještě objevujete, posouváte, hádáte se?
Jirka Čevela: Hádáme se strašně. (smích) Nebo takhle - jeden týden se dohodneme, že to bude tak a tak, a za čtrnáct dní je všechno jinak... Ale vážně - od začátku jsme kladli velký důraz na to, že chceme dělat vlastní věci a každý máme samozřejmě trochu jiný přístup, takže se ty hranice zkrátka pořád posouvají, mění a je jasné, že ještě hledáme.
Jste už v situaci, kdy vás kapela uživí?
Jirka Čevela: Je to zatím sezónní záležitost. Přes zimu, když není tolik festivalů, je to horší, takže já jsem šel normálně na měsíc pracovat k bratrovi do vinohradu. Ale už je to skoro na uživení. (smích)
Martin Brož: Důležité je myslet na to, že mraky financí, které vyděláš, musíš investovat zpátky do té kapely. Kdyby to bylo tak, že to, co vyděláme hraním na koncertech, si rozdělíme jako honoráře, tak to na normální uživení je. Asi nebudeš jezdit Mercedesem, ale na Fabii si časem vyděláš.
Do čeho musíš investovat?
Martin Brož: Potřebuješ točit klipy, dělat cédéčka, web, Facebook, vyřešit si hadry, merchandise... Jsou to neuvěřitelný prachy, když se to nasčítá. Udržet cash flow v kapele znamená, že máš na to, abys platil, co potřebuješ platit.
Přibližte nám pár lidí, se kterými spolupracujete v rámci hodně povedené grafiky a videí?
Martin „Ozzy“ Zavoďan (tuba): Videa si děláme víceméně sami, o střih se stará náš talentovaný bubeník Tomáš.
Jirka Čevela: Grafiku nám dělá Josefi Hernández Lorenzo, naše španělská kamarádka, která vytvářela jak logo, tak přebal našeho debutového alba.
Martin Brož: Máme hlavně obrovskou výhodu v tom, že kolem nás je spousta schopných lidí, které to baví a chtějí nám pomoct. Jistě, něco jim taky zaplatíme, ale je to pro ně hlavně zábava a my zase nemusíme složitě obíhat nějaké agentury.
Uvažujete nějak dlouhodobě, strategicky dopředu? Máte nějaké konkrétní cíle, jako byly třeba Colours?
Jirka Čevela: Colours byly náš sen...
Martin Brož: Ale jasně, že musíš plánovat, nejde to nechat úplně běžet. Jsou situace kdy, je prostě potřeba vyhodnotit, co se ti hodí. Kdyby nám loni zavolal někdo z Glastonbury a řekl: „My vás chceme,“ tak to by byl moment, kdy bychom to měli odmítnout. Protože na Glastonbury se dostaneš jednou za deset let, a jet tam ve chvíli, kdy nejsi stoprocentně připravený a víš, že z toho nevytěžíš, to co potřebuješ a můžeš...? Pak je lepší, říct: „Ne, sorry, ještě nejsme ready.“ V tom je ta profesionalita. Moc nám to ale nejde. Nebo ne že nám to nejde, ale je to těžký. Protože když ti někdo dá dobrej gig, tak se ti to moc odmítat nechce. Takže to je ten balanc.
Rakija - Connecting people
Jako poloviční Jugoslávec se přirozeně musím zeptat, kde se ve vás vzal tak velký cit pro balkánskou dechovku.
„Ozzy“: Většina z nás se tomuto žánru věnovala už dříve, ale pro můj nástroj je v této hudbě největší vyžití. Například v klasice nebo jiných stylech se tolik zábavy nenabízí, a to nemluvím o udávání tempa.
Jirka Čevela: Já jsem dokonce strávil nějakou dobu na Balkáně, ale neřešil jsem dechy, spíš akordeon. Tehdy jsem vůbec neuměl hrát a nápad, že vznikne kapela, přišla při možnosti sloučení balkánských kapel od kluků a dechařů, kteří měli podobné vize.
Podařilo se ti někdy dostat se na srbský festival Guča?
Ozzy: Budou to asi dva nebo tři roky zpátky. Byli jsme tam s naším trombonistou, se kterým se této hudbě věnujeme nejvíce. Vyjeli jsme tam relativně punkově, ale byla to paráda, přestože mě tam okradli. (smích)
V našich končinách hrajete jistě zajímavou hudbu, ale zaznamenali jste už nějaký ohlas své tvorby od balkánských muzikantů?
„Ozzy“: Máme vesměs pozitivní reakce od Romů všeho druhu a občas taky hrajeme na srbských akcích. Nicméně, ke všemu máme dost osobitý přístup. Je to jako něco si vypůjčit, pohrát si s tím po svém a pak s tím přijít ke zdroji. Reakce se proto různí.
Jirka Čevela: Vezmi někoho ze západního Německa, přivez ho na Jižní Moravu a chtěj po něm, aby u nás hrál cimbálovku. Je to o tom, že nejsme odtamtud, ale hrajeme to i tak, protože nás to hrozně baví.
Můžeme tedy říct, že jste si v rámci nové desky dovolili ještě svobodnější přístup?
Martin Brož: O albu vypovídá hlavně jeho název. Deska se bude jmenovat Inner Fools, což by mělo poukazovat na to, že každý muzikant je uvnitř tak trochu blázen, jinak by to nemohl dělat. Jde to ruku v ruce se stylem, který hrajeme. Občas přijdou lidi a řeknou: „Hrajete si na Balkánce, ale Balkánci nejste!“ My ani být nechceme. My si jenom užíváme tu bláznivost.
A jak to dáváte dohromady technicky? Někdo třeba něco přinese a ostatní to rozvíjejí, nebo je první vždycky motiv a na něj vymýšlíte dechy... Nebo úplně jinak?
„Ozzy“: Podle mě v zásadě vždycky od melodie nebo nějakého základu, který donese Jirka. Těžko se to dělá tak, že postavíš třeba rytmus nebo text a řekneš ostatním: „Tak a teď na to udělejte melodii a dechy.“ To moc nefunguje.
Jirka Čevela: Já jsem hudebně vyrůstal na písničkářích, takže jsem zvyklý většinou začít s jednoduchou linkou, kterou donesu klukům a v podstatě je nechám, ať si s tím dělají, co chtějí. Jsem ale hodně precizní, takže to potom hodně dolaďujeme - většinou to chci teda mít podle sebe (smích) - ale to samozřejmě pokaždé nejde, takže se snažíme kombinovat.
Ozzy: Víceméně stavíme ten barák vždycky od střechy. (smějí se)
Na konec poprosíme ještě o pozvánku na křest alba 10. října.
Martin Brož: Čeká vás originální scénografie, zvuk a také zajímaví hosté. Nicméně, základem je zásadní proměna kapely. Připravujeme hlavně vizuální styl, který zatím nechceme prozrazovat, ale věříme, že se to všem bude líbit.
J.A.R. - Dlouhohrající děcka (2011)
Naše nejoblíbenější česká kapela, kvůli které i rušíme koncerty, jen abychom je mohli vidět a hlavně slyšet. Hravý funk s naprostou jazzovou přesností, ve spojení s jejich vesmírnou vystřeleností, nikdy neomrzí. Nicméně každá jejich novinka je zase trochu jiná a nic není jako dřív. I to je důvodem, proč je jejich poslední album pro nás tím nejlepším. A taky proto, že zlejch starejch dědků je plnej svět.
Beirut - Gulag Orkestar (2006)
Jasný důkaz toho, že i v Americe může vzniknout trochu toho Balkánu. Album Gulag Orkestar bylo velmi kladně přijaté kritikou a nám je jasné proč. Krásná atmosféra. Pocity melancholie i štěstí, uhlazené aranže a krásný hlas. Zaujalo nás hlavně propojení indie-rocku, world music a balkánských prvků se syrovostí severní i jižní Ameriky.
Boban & Marko Markovic Orchestra - Gipsy Manifesto (2013)
Taková první liga. Velká inspirace a škola hlavně v tom, co je to tlak při živém vystoupení. Jejich tvorba je potvrzením toho, jak se díky obrovskému talentu lze ze zapadlého Balkánu vypracovat na úroveň celosvětových hvězd. Hudba plná tradice a lásky k žánru. Zavřete oči, romská oslava je tady. A je to prostě tlak! Tlak! Tlak! Tlak!
The Beach Boys - Pet Sounds (1966)
Pet Sounds přináší atmosféru barevných košil a prosluněné Kalifornie. Ještě jsme nebyli na světě, když vyšlo, ale je jasné, proč v tomto výběru nesmí chybět. Album je označováno jako nejvlivnější rockové album všech dob. Nás baví pro dokonalé aranže. Síla a krása lidského hlasu v harmonii je nepřekonatelná.
LaBrassBanda - Live Olympiahalle München (2012)
Kdo by řekl, že v sousedním Německu může vzniknout něco, co nás, milovníky Balkánu, bude tak moc bavit. Ukazují, jak může vypadat moderní pojetí tradičního folku. Kombinují dechovku, punk, reggae, jazz a bavorské techno. Jsou velkou inspirací právě pro jejich zvuk dechových nástrojů a odvážné kombinace různých stylů. Album je zaznamenáním jejich koncertu v mnichovské Olympiahalle a baví nás právě pro svoji autentičnost živého vystoupení.
Scooter - No Time to Chill (1998)
Jestliže nás baví dělat kombinaci balkánu a taneční muziky, tak je jasné, že ve výběru nesmí chybět tahle partička z Hamburku. Hardcore dance music, která nás díky nespoutanému mixování všeho provede z Německa až námi milovaného Irska. Album No Time to Chill vyšlo v době, kdy náš klarinetista procházel pubertou. Od té doby formovala jeho mysl a on se nechal touto formací dovést na správnou duchovní cestu.
Fanfare Ciocărlia - Baro Biao - World Wide Wedding (1999)
Klasika v rumunské balkánské dechovce. Už dvacet let jsou tak rychlí, že jim nestačí snad ani fanoušci na koncertech. Naše první setkání s tímto stylem a jasné nasměrování, čím se chceme nechat inspirovat. Album Baro Bairo je v pořadí druhé. Bylo natočené v Bukurešti a pod dohledem německých producentů smícháno v Berlíně. Devětapadesát minut, během kterých se ani na vteřinu nezastavíte.
Queen - Greatest Hits (1981)
Greatest Hits je první oficiální výběrové album kapely Queen. Mezi lety 1981 a 2011 bylo vydáno celkem čtyřikrát. Charakteristický zvuk kytary vyrobené ze starého krbu, neuvěřitelný hlasový rozsah Freddieho Mercuryho a dokonalá show. To je jedna z nejvlivnějších hudebních skupin všech dob. Bizarní kapela s geniálním frontmanem. Neuvěřitelná rozmanitost, touha po životě i jistá příprava na neodvratně se blížící konec.
The Dreadnoughts - Polka’s Not Dead (2010)
Máme je rádi a oni nás taky. Snad. Někdy bychom se rádi podívali za nimi do Vancouveru. Hrají precizní punk ovlivněný irským folkem, ciderem, polkou a klezmerem. V roce 2010 odehráli sto osmdesát koncertů a celkem navštívili už třicet zemí. Šílené výkony houslisty této kapely ovlivnili i houslistu Circus Problem a ten od té doby hraje v masce koně.
Marilyn Manson - Mechanical Animals (1998)
Industriální metal nás nemohl minout. Totální rozpolcenost a prolínání dobra a zla přináší cosi lákavého. Album Mechanical Animals je v pořadí třetí a vyniká neobvykle složitými aranžemi. Díky tragickým událostem, které jsou přisuzovány fanouškům kapely, se stalo terčem kritiky a jeho prodej byl zakazován. Málo co dokázalo takto evidentně ukázat, jak hudba může působit na její posluchače a jak je mocná. Při poslechu si uvědomíte, že každodenní depka je jen procházka růžovým sadem. Máte pocit, že některé písně mají pozitivní nádech? Ale no tak... vnímejte texty.
(rozhovor vznikl ve spolupráci s Janem Strýčkem a Michaelem Rozsypalem)
