3/2007

Kdo si kdy přičichl k manažerské práci, určitě již zjistil, že si musí ve své hlavě posunout kalendář o notný kousek dopředu. Někdy stačí dva tři měsíce, někdy i půl roku je málo. U nás v redakci to platí stejně tak. Hlavně pokud se jedná o výstavu. V momentě, kdy jsme se ještě pořádně neotřepali po loňském ročníku, je třeba začít s přípravou dalšího. A proč o tom píši? Ti z vás, kteří by chtěli dostat svoji kapelu na Huvel, by neměli přehlédnout, že tento měsíc, tedy 31. 3. 2007, je uzávěrka zasílání nahrávek do naší redakce. Určitě si někteří z vás v tuhle chvíli postesknou, že to stejně nemá cenu. A musím jim dát trochu za pravdu. Výběr kapel se neděje pouze z doručených nahrávek, jako je tomu u soutěží, ale slouží jako doplněk k celkové dramaturgii koncertů.

Kdo si kdy přičichl k produkční a dramaturgické práci, určitě již zjistil, že si musí ve své hlavě změnit žebříček hodnot. Stalo se vám někdy, že jste si pustili úplně neznámou nahrávku, ale po deseti taktech jste ji znechuceně vypnuli? A pak v jiné náladě a s odstupem času, někdy na doporučení kamaráda, jste zjistili, že jste se vlastně strašně sekli, a dnes ona deska zaujímá čelné místo ve vašem stojanu na cédéčka. Někdy se počet došlých nahrávek kapel, které by chtěly hrát na výstavě, přehoupne do trojmístného čísla a nikdy není dost času... Násobilka neúprosně – například při stovce nahrávek, kdy každé věnujete třeba deset minut – spočítá čistých šestnáct hodin bez přerušení... Myslím, že dál nemusím pokračovat. Chcete-li to udělat poctivě, nestačí jen váš pocit líbí-nelíbí a pak stisknutí tlačítka stop.

Vlastně ani nekopu za sebe, kopu za všechny produkční, dramaturgy a manažery, kteří si čas od času musejí vyslechnout hodně zlých a naštvaných slov...