11/2013

Editorial

  • Titulní článek v tomto čísle mě inspiruje a v myšlenkách mě vrací k Pink Floydům. Tahle skupina musela určitě ovlivnit snad každého muzikanta. Zeď pro mne vždy byla dílem celé kapely, a tak jsem nikdy moc nerozuměl jejich rozchodu a soudnímu procesu o jméno kapely... bylo mi to líto. Jenže ani takoví muzikanti nejsou imunní vůči normálním lidsko-kapelovým vztahům. I když jejich smlouvy a příjmy jsou pro většinu z nás z říše pohádek a jeden by si řekl, že oni takové problémy mít nemohou. Ale kdovíjak to bylo? Nic to však neubírá Floydům na jejich nadčasovosti a mně se vybavuje písnička ze Zdi - Mother. Když si poslechnete kytarové sólo, a ještě lépe když si hozkusíte zahrát, zjistíte, že je sestaveno jen z nejjednodušších školních licků, které obsahuje snad každá učebnice sólové kytary. Pokud si zkusíte zahrát doprovod na akustickou kytaru, tak první dojem, který se dostaví, je, že rytmus toho beglajtu nebude úplně jednoduchý. Ale později zjistíte, že si jen kapela pohrává s počítáním na čtyři a na tři. Tři a pět je osm, což je dvakrát čtyři, zkuste... Jsou na jednu stranu neskutečně jednoduší a na druhou stranu to vůbec není nuda. A když si vzpomenu na jeden z prvních porevolučních koncertů na strahovském stadiónu... Tenkrát se nás tam sešlo snad na sto dvacet tisíc a já si představoval, jaký to asi musí být pocit, zmáčknutím jediného políčka na kytaře a brnknutím do struny udržet v napětí takovou spoustu lidí. A že je v tom David Gilmour pravým mistrem! Hudba Pink Floyd je prověřená časem, a tak není divu, že i dnes jsou schopni plnit sály a haly posluchači. A je celkem jedno, zdali jsou to v současné době Gilmourovi Floydi a nebo zda Roger Waters přijede se Zdí. A nemluvě o Sidu Barettovi, který stál někde na počátku a ostatní „nakopl“ tím správným směrem. Dnes ráno jsem seděl v autě v zácpě u Pražského hradu a na rádiu Beat pustili pecku z The Dark Side of the Moon, zaposlouchal jsem se, a najednou jsem byl dole na Klárově. Ano, kdybych článek o Rogeru Watersovi neviděl několikrát při korekturách, tak bych si ho s chutí přečetl. Tahle kapela mě prostě baví.

    Ing. Vladimír Švanda

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 18. 10. 2013

Články v tomto čísle